Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Třicátá léta:

Za značného úsilí A. Čápa bylo v roce 1930 zakoupeno jeviště. Současně by­ly A. Čápem rovněž zhotovovány kulisy a ostatní součásti sloužící k rozvoji di­vadelní činnosti. Díky dobrému materiálnímu vybavení bývala v průběhu roku sehrána 2 i 3 různá divadelní představení, jeviště i kulisy byly půjčovány do okolních vesnic, což dohromady tvořilo nemalou část přijmů sboru.

Již v průběhu 20. let se ve sboru začíná uvažovat o pořízení nové motorové stříkačky .

Aktivita sboru je opět (už pokolikáté) soustřeďována k zajištění potřebných finančních prostředků. Opět zábavy, divadla sbírky mezi členy, žádosti o dary mezi váženými občany v obci i mimo ni.

Při valné hromadě v lednu 1934 sděluje pokladník, že pokladna vykazuje ho­tovost 16 589,64 Kč! Následuje žádost obecní radě o zakoupení stříkačky a po rozhodování mezi několika firmami je v červenci 1934 zakoupena motorová stříkačka od firmy Stratílek Vysoké Mýto o výkonu 35 HP včetně 400m hadic za cenu 37 000,- Kč. Chybějící peníze si sbor vypůjčil s 5% úrokem od svých členů Josefa Smýkala č.p. 21, 5500,- Kč a Františka Odstrčila č.p. 2, 9500,- Kč.

Jak významná událost to pro sbor byla svědčí i slova náčelníka sboru na val­né hromadě v lednu 1935:

,,Bratři a všichni příznivci hasičského sboru! S radostí a vnitřním uspokojením konáme dnešní valnou hromadu. Hrdosti dmou se nám prsa, že splněn náš odpřevratový sen a zakoupena v minulém roce motorová stříkačka. Co práce a šetření nás to stálo, to víte zajisté sami, kteří jste ve sboru od převratu. Zde nejlépe je vidět, že svornosti a pevnou vůlí lze velké věci dokázat. Nebylo to zásluhou jednotlivců, ale přičiněním nás všech bratří a též zásluhou těch občanů, kteří potřebu moderního hasícího stroje pro obec uznali a ať již morálně neb finančně nás podporovali. "

Ještě v tomtéž roce byla stříkačka posvěcena, kmotřenkami byly Smýkalová Františka, č.p. 21 a Odstrčilová Ludmila, č.p. 2.

Dvacátá a třicátá léta byla však pro sbor i obdobím ztrát. Sbor postupně vzhledem ke svému věku opouštějí zakládající členové a dochází ke generační výměně. V roce 1935 zemřel první náčelník sboru Josef Konečný a v roce 1937 i starosta sboru Antonín Smýkal st. Stál v čele sboru od jeho založení tj. 37 let a měl značný podíl na jeho založení i formování v dalších letech. Starostou sboru byl Smýkal Ant. st., č.pA a po jeho smrti Pavlíček Vilém, náčelníkem pak Pále­níček Josef.

Období prvních čtyřiceti let sboru plně prokázalo prozíravost těch, kteří se zasloužili o jeho založení. I když v dochovaných záznamech chybí přesná evi­dence všech zásahU v tomto období, jisté je, že to bylo více než 20 případů pří­mo v obci a více než 40 v okolí. Nejčastěji sbor vyjížděl k požárům do Lechotic, Rackové, Martinic, Přílep a Horního Lapače.

Přestože technické vybavení bylo omezené a poplatné své době, pomohli ha­siči svým rychlým zásahem v nejednom případě zachránit majetek nejen těch které, červený kohout napadl, ale zejména okolí, kde rozšíření požáru hrozilo.

Odtud pak pramenila i značná úcta občanů ke sboru i hrdost těch, kteří mohli nosit hasičskou uniformu.

Čtyřicátá léta:

Roky 1939-1945 patří k nejtěžšímu období v dějinách našeho národa. V hasičských organizacích dochází v tomto období k četným změnám. Jsou vy­dávána nařízení potlačující dosavadní život ve sborech dobrovolných hasičů. Do práce sboru se vkrádá atmosféra strachu a válečné doby. V životě hasičských sborů se významě promitla nařízení z roku 1939, kdy bylo nařízeno vyškrtnout všechny neárijské členy, hasičský pozdrav "Nazdar" je nahrazen na ,,vlasti zdať', je vydán zákaz nošení odznaků z první republiky a byl nařízen soupis ma­jetku hasičských sborů. Zbrojnice musí mít nápis český i německý. Protektorátní vláda ruší některé zákony a vydává nařízení, že dosavadní ná­zev hasičské sbory je nahrazen termínem ,,hasičstvo" a každá obec je povinna zřídit hasičstvo. Majetek sboru přechází do správy obcí, které se mají starat o jeho údržbu a opatrování výzbroje. Tato nařízení měla omezit vliv sborů a ty se pak nemohly stát středisky odporu proti fašismu. Od r. 1941 neprobíhají ani volby do výborů sborů, noví členové jsou jmenováni starostou sboru. Zvlášť velké pobouření ve sborech vzbudilo nařízení v r. 1944, zneužívající hasičů např. ke kontrole cestujících, hlídání transportů atp. Že se toto nařízení zcela minulo účinkem není třeba zmiňovat a naopak přes možná rizika se řada pří­slušníků hasičských sborů zapojila do protifašistického odboje.

Ve sboru dobrovolných hasičů v Žeranovicích se ještě do roku 1941, kdy byl majetek sboru převeden pod správu obce, podařilo splatit veškerý dluh, který souvisel se zakoupením motorové stříkačky v roce 1934.

Následující válečné roky jsou i přes výše zmiňovaná opatření státních orgá­nů obdobím, kdy si sbor snaží zachovat svou předválečnou aktivitu. I přes složi­tou dobu jsou pořádány večerní školy, a v omezeném rozsahu funguje i divadlo. Na sále "U Sedlářů" je postaveno nové jeviště a současně je osazeno moderním osvětlením. Od firmy Pepa Máca jsou zakoupeny nové kulisy v hodnotě asi 6000,- Kč. Vzhledem k tomu, že sbor nemá dostatek fmančních prostředků stává se věřitelem opět František Odstrčil, č.p.2.

V roce 1945 sbor dvakrát zasahuje při požáru v Žeranovicích. Poprvé u p.Vojtěcha Kučery a ve druhém případě u p. Antonína Dokoupila, Františka Vajdy a Františka Řiháka. Zejména druhý případ patřil, vzhledem k obtížným klimatický podmínkám /vítr a velké sucho/, mezi nejkomplikovanější zásahy sboru v jeho historii.

Po osvobození v roce 1945, je obnovena činnost jednotlivých hasičských sborů velmi rychle.

V říjnu 1945 se v Praze koná ustavující schůze Svazu československého ha­sičstva /SČH!, do kterého jsou v následujícím období zahrnuty všechny hasičské organizace. Začíná období kdy nadřízené orgány se postupně snaží ovlivňovat činnost jednotlivých sborů a prosazovat pevné zásady pořádání všech akcí v okrese. První kritická hodnocení činnosti se ze strany sborů objevují již v průběhu roku 1947.

I hasiči v Žeranovicích velmi rychle reagují po válce na možnost znovuobnovení předválečných aktivit. Naplno jsou pořádána pořadová a teoretická cvičení a cvičení se strojem dle nového cvičebního řádu, obnovuje se zimní škola. Opět jsou konány žňové hlídky, sbor vyjíždí k zásahů k požáru i mimo vlastní obec.

Zástupci sboru jsou při většině společenských událostí v obci i okolí, které si přítomnost hasičů vyžadují.

Dobré materiálové zabezpečení a značné úsilí Antonína Čápa, kterému pomáhají Josef Řihák Josef Páleníček umožňuje obnovení činnosti divadla. Divadlo patří k obci již několik desítek let a kromě příjmů pro hasičskou pokladnu, je i místem dobré zábavy, poučení a setkání. Již dříve bylo zmíněno, že nebylo výjimkou nastudovat během zimních měsíců 2 i 3 divadelní přestavení, která se pak hrála doma i v okolních obcích.

Ještě dnes žijící pamětníci těchto dob jistě vzpomínají na divadelní hry Zápas o nevěstu, Lucifer, Láska na horách, Jánošík, Její Pastorkyňa, Lakomec, Námořníkův sen, Strakonický dudák, Na sv. Hostýnku, Lucerna, Od mlýna k mlýnu, Kalibův zločin nebo Maryša, abychom uvedli alespoň některé úspěšné tituly. Soubor tvořili stabilní herci - členové i nečlenové hasičského sboru obce, režiséry byli zejména řídící učitel Vilém Cholasta a Antonín Čáp.

Bohužel další období dokázalo, že zejména nastupující vliv sdělovacích prostředků, ale i nedostatek obětavých lidí, přivedly divadlo k zániku. Čtyřicátá a začátek padesátých let jsou tak vrcholem aktivit divadelního souboru. Později členové sboru, ale i jeho příznivci udržují kulturní tradice již pouze při tradičních káceních máje a masopustním "Vodění medvěda".

Starostou sboru byl v těchto nelehkých létech Pavlíček Vilém, náčelníkem Páleníček Josef a Čáp Antonín.

Období totalitv (1948-1990)

Únorové události roku 1948 ovlivnily běh života v celé naší vlasti a měly vliv i na další rozvoj hasičstva. Svaz československého hasičstva vydal 28. února 1948 služební rozkaz, ve kterém se zveřejňuje, že se hlásí do ústředního akčního výboru Národní ITonty a následně je utvořen akční výbor při Svazu českých hasičů.

V roce 1950 došlo ke změně v organizaci hasičstva , jehož cílem bylo při­způsobit činnost v hasičských organizacích nově se formující totalitní moci a záměrně narušit dosavadní činnost sborů. Vyskytly se i hlasy o zbytečnosti ha­sičstva a jeho zrušenÍ.

Péče o požární ochranu byla svěřena do pravomoci národních výborů a vedle sborů (jako zásahových jednotek ) se ustavovaly místní jednoty, které měly pomáhat při výchově občanů k požární bezpečnosti.

Od 1. června 1950 byla z náplně místních jednot vyčleněna samaritánská služba jako základ samaritánské služby Československého červeného kříže.

Postupně vznikaly (nebo byly přetransformovány z původních sborů dobrovolných hasičů) místní jednoty Československého svazu hasičstva a zaniká rovněž dlouho užívaný titul starosta a je nahrazen názvem předseda.

Mezník v dalším vývoji hasičské organizace přineslo vládní nařízení v r. 1953, týkající se reorganizace požární ochranf. Je vytvořen nový název ­ Československý svaz požární ochrany, vznikají místní jednoty ČSPO a namísto označení hasič je zavedeno - požárník.

V roce 1954 dochází také ke změně pracovního stejnokroje - původní zelená barva je nahrazena barvou modrou.

Nový režim se snaží od samého počátku co nejvíce narušit pevnou dosavadní strukturu hasičských sborů a využít této organizace stejně jako ostatních složek Národní fronty jako nástroje k upevnění své politické moci. Využívá dobrovolné aktivity členů hasičských sborů a pod různými hesly a ideologickou kampaní je vydává za úspěchy své politické moci (brigády v rámci Akce Z, závazky na počest sjezdů KSČ, pracovní směny v zemědělství...). Kandidátky volených funkcionářů sboru musí být nejprve schvalovány akčním výborem Národní fronty a mezi nejdůležitější úkoly sborů z pohledu státní moci patří aktivní přijímání a vyhodnocování závazků. Postupně je vytvářen tlak na omezení účasti sborů na církevních slavnostech.

I když určité uvolnění přináší závěr 60. let, následující období normalizace, až do pádu komunistické moci, nadále udržuje hasičské jednoty pod svým mocenským vlivem.

Důsledky čtyřicetiletého působení komunistické ideologie jsou značné.

V řadě případů dochází k zániku sborů nebo výraznému snížení aktivity. Ve většině případů byly zpřetrhány vazby na vše co předcházející generace, často za velmi obtížných podmínek vytvořily a co mělo tvořit základ jejich dalšího rozvoje. Komunistická ideologie se snažila vymazat z vědomí členů základní myšlenku všech předválečných sborů - "Bohu ke cti-bližnímu ku pomoci!" a nahradit ji myšlenkou - vše pro posílení vlivu strany ve společnosti.

Nová nastupující generace již necítila tak silnou vazbu k tradicím a majetku sboru, který byl ve většině případů tvořen za velmi obtížných podmínek, zejména z darů členů sboru a nebo jejich příznivců.

Rovněž na činnost Sboru dobrovolných hasičů v Žeranovicích mělo toto období jistě vliv. Přesto však ve sboru existovala silná skupina členů, která se snažila pokračovat v tradicích minulých generací, i za cenu, že tyto aktivity musely někdy nést "nálepku" v souladu s komunistickou propagandou.

V roce 1951 sbor zasahoval u požáru v Martinicích, v roce 1952 pak při požáru v podniku TON v Holešově a v Žeranovicích u p. Františka Pešky. V roce 1954 likvidovali hasiči oheň v Žeranovicích u p. Františka Bezděčíka.

V roce 1954 bylo zakoupeno první auto pro sbor od p. Lacigy z Kvítkovic.

V roce 1956 likvidovali hasiči požár u p. Ferdinanda Bezděka a 2x zasahovali i v Rackové.

Od svého založení sbor neměl vlastní místnost, kde by se mohly konat schůze nebo i další setkání. Doposud byla všechna jednání vždy v hostincích nebo přímo v domě některého z funkcionářů. Stále častěji se proto diskutovalo o rozšíření a rekonstrukci hasičské zbrojnice, postavené v roce 1912.

V roce 1957 byla zahájena celková rekonstrukce, která přestavovala rozšíření vjezdu do zbrojnice tak, aby uvnitř mohlo parkovat i auto, přístavbu prvního patra, kde by byla vybudována spolková místnost a přístavbu věže na sušení hadic. Součástí rekonstrukce bylo i zabudování sirény. Všechny práce byly prováděny brigádnicky a v průběhu roku 1959 pak byla nově zrekonstruovaná zbrojnice slavnostně otevřena. Finančně se sbor na rekonstrukci podílel částkou 17700 Kč.

Za značného zájmu občanů zorganizovali členové sboru roce 1958 "Hanácké právo".

V roce 1959 vyjížděli hasiči k požáru do Lechotic.

Vzhledem k tomu, že hasiči vlastnili poměrně bohatý inventář související s jejich kulturní činností, bylo v roce 1968 postaveno na výletišti skladiště pro tento materiál.

Ve stejném roce bylo opět (a zatím i naposled) pořádáno "Hanácké právo".

V šedesátých letech modernizuje sbor i své technické vybavení. V roce 1967 bylo místní jednotě přiděleno (i když ojeté) auto Tatra 805, které je po provede­ní nezbytných úprav zařazeno do používání. V roce 1968 pak sbor obdržel i novou stříkačku PPS 12. Auto i stříkačka jsou základem technického vybavení sboru až doposud.

60. léta jsou charakterizována i výrazným poklesem požárů. Znamená to, že sbor zasahuje pouze jednou, v roce 1969, v Rackové. Na druhou stranu je toto období jedním z nejúspěšnějším v poválečné historii z pohledu práce s mládeží. Dochází ke generační výměně, sbor má kromě družstva mužů i družstvo žen a v některých letech i tři družstva žáků. Odrazem je celá řada účastí na nejrůzněj­ších požárních soutěžích ve všech kategoriích a tím i řada úspěchů a ocenění na úrovni okrsku i okresu. Vůdčími osobnostmi v tomto období jsou velitel sboru Rudolf Plšek a místní učitel p. Šidlík.

8. srpna 1970 zasáhla obec Žeranovice v časných ranních hodinách povodeň, která neměla pamětníka.

Členové sboru se zúčastnili celé řady záchranných prací nejen v průběhu po­vodně, ale i v následujících dnech při vyčerpávání vody z 16 zatopených sklepůa čištění studní. Povodeň měla značné materiální qůsledky i pro sbor, neboť byla zatopena do výše lm i hasičská zbrojnice.

V roce 1971 zasahoval sbor při požáru na Horním Lapači a v roce 1973 v Lechoticích.

V roce 1975 proběhla další část úpravy místního výletiště. Bylo vybudováno nové taneční kolo a altánek pro muzikanty. V tomtéž roce zasahoval sbor při likvidaci požáru stohu slámy v obci.

V průběhu čtyřiceti let komunistického režimu se ve funkcích starosty /předsedy/ sboru vystřídali Pavlíček Vilém, Smýkal Jaroslav, Odstrčil Josef, Ja­kubík Václav, Plšek Rudolf, Klimek Alois, Bouška Václava Klimek Miloslav. Ve funkcích náčelníků /velitelů/ sboru působili Čáp Antonín, Řiliák Josef, Plšek Rudolf, Kopřiva Jaromír, Řiliák František, Malyška Josef, Janečka Václava Drahoíůský Milan.