Založení sboru dobrovolných hasičů v Žeranovicích

V roce 1898 vypukl v Žeranovicích požár, kterému padly za oběť 4 budovy. K požáru přijel rovněž na pomoc dobrovolný hasičský sbor z Mysločovic. Ob­čané viděli na jedné straně přetrvávající bezmocnost a neorganizovanost míst­ních a práci hasičů na straně druhé. A co víc, viděli i práci stříkačky, byť ruční, která však byla schopna přepravit vodu na místo požáru mnohem rychleji a ve větším množství než klasická vědra.

Po požáru se tak začalo i v Žeranovicích čím dál více uvažovat o založení sboru dobrovolných hasičů. Následující měsíce byly obdobím příprav. Vůdčí osobou byl od samého počátku starosta obce - Antonín Smýkal st., č.p. 4.

Dne 4. května 1900 byly schváleny obecním výborem v Žeranovicích stano­vy sboru dobrovolných hasičů a 26. května povoluje CK místodržitelství v Bmě činnost sboru dobrovolných hasičů v Žeranovicích. Sbor byl zařazen do hole­šovské župy.

Citujme z prvních několika paragrafů stanov nově vzniklého spolku:

"Stanovy dobrovolného hasičského sboru v Žeranovidch.

 § 1.  Účelem jednotky jest spořádané spoluúčinkování při nebezpečenství ohně a jiné živelní pohromě, aby zachráněn byl život a majetek občanů.

 § 2.  Prostředky ku dosažení tohoto účelu jsou:

a) pravidelně (veřejně i soukromě) pěstovaná cvičení ve stroji a tělocvik se zvláštním zřetelem na výkony hasičské

b) výletní cvičení pochodová

c) poučné i zábavné rozpravy a přednášky z oboru hasičstva a tělocviku

d) poučování občanstva a pomáhání při pojišťování proti požáru

e) slušné zábavy

§ 3. Aby se toho snadněji dosáhlo, zaveden bude ve sboru hasičském vojenský pořádek. "

Již z několika prvních ustanovení je zřejmé, že od samého počátku bylo cí­lem nově vzniklé organizace zajištění pomoci druhým. Prostředky, které k tomu byly využívány byly kromě materiálního zabezpečení i cílené vzdělávání členů a vojenská kázeň. Zcela jistě velmi zajímavé prostředky z pohledu dnešní doby, ovšem netřeba pochybovat, že nezbytné, pro splnění úkolů, které před nově se tvořícím sborem stály.

Jak již bylo zmíněno, stanovy schválil obecní výbor a současně se významní funkcionáři obce stávají i zakládajícími členy sboru. Byli to :

Antonín Smýkal st., č.p. 4 - starosta obce

Jan Konečný, č.p. 7 - radní

Jan Janoch - člen výboru

Josef Pav1íček - člen výboru

František Andrýsek

Kromě členů obecního výboru podepsali stanovy a stali se tak zakládajícími členy :

Klimek Kryštof, Smýkal František, Doležel Jan, Páleníček František, Nesrsta Josef, Gibas Ján, Odstrčil Ján, Smýkal Josef, Kučera Jan, Přikryl František, Do­ležel František, Dokoupil Ján, Mičunek Ján, Dokopil Jan, Bartík Josef, Gořalík Jan, Šimčík Vincenc, Andrýsek Ján a Jakubík Josef.

Z dochovaných dokumentů se lze domnívat, že většina zakládajících členů se stala, tak jak to stanovy umožňovaly, přispívajícími členy.

První valná hromada a volby funkcionářů se konaly 8. července 1900. Prvním starostou sboru se stal starosta obce Antonín Smýkal st., jednatelem Konečný Jan a pokladníkem Pav1íček Josef.

Po valné hromadě se začalo ihned s ustanovením "činného " /zásahového/ družstva a jeho materiálním zajištěním.

12. srpna 1900 bylo do sboru přijato dalších 29 mužů ve věku většinou 20­ - 30 let, kteří tvořili "činné členstvo sboru".

Náčelníkem sboru se stal Konečný Josef a ostatní členové byli zařazeni do funkcí jak předepisovaly stanovy, aby tak byla vytvořena organizace s patřičnou disciplínou schopná plnit stanovené úkoly.

Zástupci náčelníka byli podnáčelnící, zbrojíř, trubači a četaři, kteří veleli družstvu stříkačníků, lezců a ochránců. V pozdějších letech bylo součástí jed­notky i družstvo samaritní stráže se svým četařem.

Současně s ustavením základních orgánů, bylo nezbytné sbor zabezpečit ma­teriálně.

Ještě v srpnu byla zakoupena od firmy Smékal v Čechách u Prostějova ruční stříkačka s příslušenstvím za 1200 K a 12.srpna, při vavřineckých hodech a při­jímání nových členů se uskutečnilo za velkého zájmu občanů její svěcení. Kmo­třenkou při svěcení byla paní Pavlíčková Karolína, č.p. 48.

Vzhledem k tomu, že sbor neměl hasičskou zbrojnici, povolila tehdejší vrch­nost její umístění v panském dvoře. Kromě toho bylo zakoupeno 225m hadic, 8m savic a uniformy a výzbroj pro jednotlivá družstva.

Z dochovaných dokumentů je vidět značný zájem občanů o rozvoj sboru i určitá hrdost těch, kteří ve sboru mohli působit. Proto to jsou zejména členové sboru a někteří další příznivci, kteří finančně pokrývají nemalou část nezbyt­ných výdajů. I tak sbor končí první rok svého působení s dluhem 3055,36 K.

Ne všichni členové jsou ale schopni akceptovat požadavky, které vnitřní řád vyžadoval. Dochází k postupné obměně členské základny, nutno však podo­dmout, že i tak celkový počet činných členů zůstává více méně stabilní.

Není jistě bez zajímavosti, že členy nově zakládaných sborů v tomto období byli i občané z jiných, zpravidla okolních vesnic, kde sbor zatím nepůsobil, a kteří později byli často zakládajícími členy sboru ve vlastní obci. Bylo tomu tak i v případě nově zakládaného sboru dobrovolných hasičů v Žeranovicích.

V srpnu 1900 vstupuje do sboru místní občan Josef Odstrčil, který před tím působil dva roky ve sboru v Mysločovicích. Ve stejném období byli za členy sboru dobrovolných hasičů v Žeranovicích přijati František Cholasta a Štěpán Gába z Rackové, Jan Bartík z Horního Lapače a Alois Fuksa z Martinic.

Prvního zásahu se dostalo sboru v lednu 1901, kdy se zúčastnil zásahu v obci Přílepy.

Sbor se stává nedílnou součástí života obce a v řadě případů i život v obci ovlivňuje. V několika příštích letech zasahuje jak při požárech v místě, tak i okolních obcích Lechotice, Racková, Martinice, Přílepy).

Na dlouhá léta patří k běžným činnostem sboru pořádání pravidelných "cvi­čení poplachových, pochodových i se stříkačkou", zajišťování nočních hlídek v obci v období žní a pořádání večerních škol pro své členy v zimních měsících.

Pravidelně je odborná připravenost sboru , jak po teoretické tak i praktické stránce kontrolována pověřeným členem nadřízeného orgánu - župy. Můžeme tak číst v jednatelském protokolu z r. 1905: "sbor byl župním dozorcem pánem Fuksou přehlížen s pochvalným úspěchem ".

Sbor je nedílnou součástí všech důležitých společenských akcí v obci jako jsou hody, slavnost Vzkříšení, významná životní jubilea, ale i pohřby svých čle­nů nebo významných občanů.

Velmi významnou částí činnosti sboru je pořádání kulturních akcí, které jsou hlavním zdrojem příjmů. Proto hned po založení sboru jsou pravidelně pořádány výlety a taneční zábavy o něco později se začíná rozvíjet, v pozdějších letech velice úspěšná, divadelní činnost. I zde je však sbor postaven před úkol materi­álního zabezpečení (stoly, lavice, později jeviště, kulisy).

Že to nebylo s příjmy v počátečních obdobích nijak valné, dosvědčuje např. záznam, kdy v roce 1905 je výtěžek z jedné ze zábav 14,07 K, "který byl ihned odevzdán spolkové pokladně".

Tak jako v celé historii sboru je většina těchto zařízení pořizována iniciativ­ně vlastními členy, pokud jsou nezbytné finanční prostředky, jedná se většinou o dary. Dokládá to i jeden z celé řady záznamů v jednatelské knize : ".., daroval zemřelý pan František Hradil ze Žeranovic při poslední vůli své zásoby jetele a sena ve prospěch sboru, za který byl utržen obnos 252 K 10h, kterýžto obnos jest vykázán v účtech. "

Členové si však dobře uvědomovali, že prvořadou úlohou sboru je pomoc ostatním, zejména v případě ohně, který se i nadále pravidelně ohlašoval. Proto, kromě umořování dluhu, byly získané prostředky znovu investovány do zlepšení vybavení sboru. Tak byla v roce 1906 zakoupena berlovka a členové začali uvažovat o stavbě vlastní zbrojnice.

Starostou sboru v tomto období byl Smýkal Antonín st., č.p.4, jako náčelníci Ko­nečný Josef, č.p. 7, Andrýsek Ignác a Smýkal František, č.p.21.

 Druhé desetiletí sboru :

Začátek druhého desetiletí sboru byl spojován s úsilím o vybudování vlastní zbrojnice. Se stavbou se započalo na jaře 1911 a při příležitosti župního sjezdu, který se konal v r. 1912 byla zbrojnice předána do používání.

Následující období je však poznamenáno vypuknutím 1. světové války. Jen v průběhu roků 1914-15 odešlo na frontu 43 hasičů ve věku nad 18 let, mezi ni­mi i náčelník, František Smýkal ,č.p. 21, takže činnost sboru byla ochromena.

V této situaci se stal po krátkém působení Josefa Potůčka náčelníkem Jan Gořa­lík, který cvičil s chlapci ve věku 15-18 let, aby alespoň základní funkce sboru byly zajištěny. I za těchto podmínek sbor dvakrát zasahoval při požárech pan­ských stodol v obci.

Druhá polovina roku 1918 přináší konec války a tím i opět návrat k předvá­lečným aktivitám sboru, bohužel bez celé řady hasičů, kteří se z válečné vřavy nevrátili.

I když příjmy sboru se v průběhu válečných let musely obejít bez příjmů z kulturních akcí a zábav, které se v tomto období nepořádaly, přesto je rok 1920 z hlediska hospodaření pro sbor vyjímečný. Poprvé od založení sboru, po dvaceti letech, byl splacen dluh a sbor končí rok s hotovostí 829,49 K. Význam­ně se na splacení dluhu v tomto období podílí i finanční příspěvky obecního vý­boru.

Starostou sboru po celou dobu tohoto složitého období byl Smýkal Ant. st., jako náčelníci se vystřídali Smýkal František, Plšek Josef, Gořalík Jan a Šimčík Stanislav.

Dvacátá léta:

V tomto období sbor slaví 25. výročí svého založení a jeho oceněním jsou i udělená hasičská vyznamenání pro starostu sboru Ant. Smýkala st. a náčelníka Josefa Gořalíka.

Rok 1926 je pro sbor významný i tím, že poprvé od jeho založení jsou za členy sboru přijaty i ženy. Přihlásily se: Gábová Marie, Pešková Božena, Ko­nečná Ludmila, Uličná Vilhelmína, Hradilová Anežka a Andrýsková Růžena.

Sbor rozvíjel svoji činnost jak v oblasti výcviku a zásazích při požárech tak i v oblasti kulturní. Jen v roce 1925 pořádal sbor 3 zimní školy, 3 praktická cvi­čení (jedno se stříkačkou a dvě pořadová), 6 členů se zúčastnilo "Sjezdu hasič­stva československého" v Brně. Byl uspořádán 1 ples, 1 zábava, 2 výlety a hrají se 2 divadla.

Vzhledem k dobré fmanční situaci si sbor mohl dovolit i další investice do výzbroje. Postupně byly obnovovány uniformy, byly zakoupeny desítky metrů nových hadic, je pořízena stáloproudní berlovka a v r. 1927 za cenu 1000 Kč od firmy Bart a Frolík z Českých Budějovic i dvoukolový mechanický vysunovací žebř, schopný dosáhnout do výše až 8 m.

V tomto období je založeno rovněž družstvo samaritní stráže, jehož četařem se stává Ignác Odstrčil.

V příštích letech i desetiletích je v dokumentech sboru dokládána správnost tohoto rozhodnutí. Ročně bylo členy tohoto družstva ošetřeno několik desítek případů, a to zdaleka nejen při zásazích při požárech. Samaritní stráž byla pravi­delně vzdělávána a stala se tak jedním z předchůdců budoucích samostatných zdravotnických spolků a organizací.

Významného ocenění sboru se dostalo i tím, že jeden z jeho členů Smýkal Ant. ml., č.p. 4 , který byl členem sboru od r. 1901, byl zvolen župním náčelní­kem župy XXVIII. holešovské a tuto funkci vykonával až do roku 1938.

Starostou sboru byl i nadále Smýkal Ant. st., jako náčelníci Šimčík Stani­slav, Šimčík Josef, Gořalík Josef, Gába Alois a Páleníček Josef.